Z dnešního pohledu se nám tyto sporty zdají trošku bizarní. V minulosti však šlo o vážené olympijské disciplíny. Jenže, kdo by se dnes chtěl koukat třeba na sportovní střelbu na holuby? I když…

Střelba na holuby

Nejrozmanitější disciplíny byly k vidění především v počátcích moderních olympijských her. Taková Paříž roku 1900 pojala hry jako doplněk světové výstavy a sportovní disciplíny byly skutečně vybírány „letem světem“. Poprvé se tu také zúčastnily ženy – sportovkyně a také živí holubi. Ti ovšem jen jako pasivní účastníci disciplíny střelba na holuby. Ženy zápolení přežily všechny, holubů padly tři stovky. Sám vítěz jich měl na kontě jednadvacet.

Plavání pod vodou

Zcela raritní program na pařížské olympiádě v roce 1900 mělo plavání. Dějištěm byla řeka Seina, a to už samo napovídá, jakou napínavou podívanou mohlo být plavání pod vodou na šedesát metrů. Ve zkalené vodě – čističky vody neexistovaly – se závodníci ponořili a…  Jako první ze čtrnácti plavců vyplaval v cíli zhruba za minutu domácí závodník Devendeville následován krajanem Sixem. Na třetího Dána Lykkeberga se čekalo dalších půl minuty, protože ztratil orientaci a plaval v kruhu.

Plavání přes překážky

Závod v plavání pod vodou se už v programu dalších olympiád neobjevil. Pro diváky atraktivnější podívanou byl zcela jistě závod v plavání na dvě stě metrů přes překážky. Těmi byla nejdříve řada klád a pak řada loděk. Obě překážky museli závodníci přelézt; třetí řadu loděk pak bylo nutno podplavat. Plovoucí odpadky se nezapočítávaly.

Plavání týmů

Výmyslem hodným chorého génia byla pravidla jiné disciplíny – plavání týmů. Byly čtyři rozplavby a v každé pět sportovců. Vítěz té první dostal jeden bod, druhý dva, poslední pak pět bodů. V druhé bral závodník na prvním místě šest bodů, na posledním pak deset a tak dále, až první muž poslední rozplavby dostal bodů šestnáct. Tým s nejmenším počtem bodů vyhrál, a protože v první rozplavbě mělo Německo hned tři plavce, neměl nikdo další vinou zvyšujícího se ohodnocení vyhrát.

Přetahování lanem

Také přetahování lanem mělo svoji premiéru v roce 1900 a kupodivu vydrželo na olympijském programu až do roku 1920. V pařížském klání nastoupila jen dvě družstva. Domácí francouzské a pak kombinované, skládající se ze tří Švédů a tří Dánů. Na následující olympiádě bylo týmů hned několik, ale až na řecké siláky to byly samé domácí, tedy americké týmy. Podobně tomu bylo na dalších hrách v Londýně. Tady vyhrál tým policistů z londýnského City před „bobíky“ z Liverpoolu a družstvem z policie metropolitní, tedy opět londýnské.

Šplh po laně

Šplh byl jednou z disciplín, které se v rámci gymnastiky objevily hned na prvních moderních olympijských hrách v Athénách. Závodníci měli před sebou čtrnáct metrů (!) lana, které museli překonat v takzvaném přednesu, protože se hodnotil nejen čas, ale i způsob provedení. Pro nás je nejzajímavější průběh této disciplíny v roce 1924, kdy se hry opět vrátily do Paříže. Závod ve šplhu na osmimetrovém laně, kterého se zúčastnilo sedm desítek sportovců, vyhrál náš Bedřich Šupčík s časem 7,2 sekundy.

Skok z místa

Také lehká atletika má disciplíny, které dnes už na stadionech normálně neuvidíme. Vévodí jim skoky z místa a těm zase americký atlet Ray Ewry. Jeho osud připomíná ten filmového Forresta Gumpa. Malý Ray onemocněl obrnou a až do čtrnácti let prožil dětství na vozíku. Pak se zase učil chodit. Kvůli posílení svalstva hodně skákal, a to s takovým úspěchem, že se nejen stal hráčem univerzitního týmu amerického fotbalu, ale i atletem. Jeho parádními disciplínami se ovšem stal skok z místa – do dálky, do výšky a trojskok. Na olympijských hrách v Paříži roku 1900 vyhrál všechny tři disciplíny dokonce v jeden jediný den. Tři zlaté z jednoho soutěžního dne nikdo nezískal dodnes.

—

Jak se tam protlačit

O úspěchu či neúspěchu olympijských her rozhoduje sportovní marketing. Stejně tak o tom, zda ta či ona disciplína se na programu her objeví. To je důležité. Co bylo Československu a poté i Česku a příznivcům tohoto sportovního odvětví platné, že skibobisté vozili ze světového šampionátu jednu zlatou medaili za druhou, když ji nezískali na olympiádě. To, zda se sport na olympiádě objeví, rozhoduje Mezinárodní olympijský výbor na základě čtyř desítek kritérií a popularita je jen jedním z nich. Musí být také genderově vyvážený a neměl by být náročný, co se týká výstavby sportovišť.

Olympijský sport je prostě vidět, a tak ho podporují sponzoři, rozšiřuje se jeho členská základna a dostává finance i od Mezinárodního olympijského výboru i od státních institucí. Naopak takový sport, který šanci být pod pěti kruhy nemá, žije vlastně jen nadšením těch, kteří ho provozují. Občas se podaří pořadatelům některou disciplínu prosadit a svět se pak dozvídá, že existuje pólo na koních, pelota, kabaddi nebo jeu de paume.

Text: Ivan Verner, foto: archiv

Tohle je skutečně zásadní moment českého juda a také první zlatá medaile pro českou výpravu v olympijském Riu!Český judista Lukáš Krpálek, který na turnaji vyhrál všech pět zápasů, včera předvedl patrně nejzásadnější souboj své kariéry, kdy Elmara Gasimova, reprezentanta Ázerbájdžánu, doslova položil na záda.

„Chtěl jsem medaili pro kamaráda, co loni zahynul. Vyšlápl jsem si k jeho památníku a slíbil mu ji,“ připomněl Lukáš bezprostředně po vítězství památku reprezentačního judisty Alexandra Jurečku, který loni zahynul při hloubkovém potápění během kondičního soustředění v Itálii. Jeho fotografii měl u sebe u při vyhlašování.

Největším úspěchem doposud bylo umístění Vladimíra Kocmana, který na olympiádě v Moskvě v roce 1980 skončil třetí.

Lidské tělo dokáže za hodinu zpracovat jeden alkoholický nápoj představovaný třetinkou piva, 1,5 deci vína nebo malým panákem. Jestliže tedy za hodinu vypijete čtyři deci vína, alkoholové opojení roste a za čtyři hodiny s vámi nebude rozumná řeč. Vybrali jsme několik zásadních potravin, kterými nastartovat nový rok a zmírnit následky prokalené noci.

Hydratace

Alkohol odvádí z těla tekutiny a tak zvyšuje dehydrataci. Jestli se tedy rozhodnete mírnit povečírkovou ospalost kávou, rovnou ji kompenzujte i dostatkem vody. Lepší než obyčejná je kokosová voda. Čirá, mírně sladká tekutina se pyšní silným anti-aging efektem, protirakovinnými a protitrombotickými účinky.

Citrusy

Citrusy obsahují vysoké množství vitaminu C, který je po propité noci potřeba, ale současně jejich přemíra již tak překyselenému žaludku neprospěje. Spíše než přímo čerstvou šťávu je raději vymačkejte do horké vody a tu zvolna upíjejte. Řebříčkový čaj zase ozdraví játra a žlučník, které při kocovině trpí nejvíce.

Lachema

Opatrně s dryáky! Aspirin stejně jako alkohol ředí krev. Nikdy na bolest hlavy neberte léky s paracetamolem, jako je Paralen, Panadol nebo Coldrex. Paracetamol je na bolest při teplotě, ve spojení s alkoholem může poškodit játra. Ibuprofen může zase způsobit krvácení žaludku. Pozor i na šumivý acylpyrin, který může prohloubit žaludeční nevolnost.

Vitaminy

Abyste co nejlépe ulevili přetíženým játrům, doplňte vitaminy skupiny B, které najdete v mořských rybách a plodech, v listové zelenině, jako je špenát či brokolice, nebo v banánech. Vysoké množství vitaminů B, C, E získáte třeba z rajčatového džusu. Salátová okurka zase obsahuje vitaminy A, K, železo, vápník i hořčík.

Jogurt

Posnídejte řecký, smetanový či selský bílý jogurt. Během procesu výroby jsou z jogurtu odstraněny přebytečné sacharidy, takže jestli si hlídáte příjem cukru, nebojte se. Kromě ovoce do něj můžete zamíchat třeba ořechy, které obsahují vitamin E.

Naše kaše

Miska ovesné kaše obsahuje důležité živiny, jako jsou vitaminy skupiny B, vápník, hořčík a železo. Oves neutralizuje kyseliny v těle a zvyšuje hladinu cukru v krvi, což má za následek bleskový přísun energie.

Mekáč

Jako správní strážci zdravého životního stylu bychom vám měli doporučit, abyste si udělali skutečně silný kuřecí (slepičí) vývar. Ale kdo má náladu ráno po večírku, snad kromě Nigelly Lawson, dělat několik hodin táhnutý kuřecí vývar? Mekáč nebo tajemství 11 druhů bylinek plukovníka Sanderse to jistí. Tuk v jídle zabrání dalšímu vstřebávání alkoholu do organismu.

Drahý gentlemane, tak ses na firemním vánočním večírku krapet rozjel – stane se. Vybrali jsme produkty, se kterými druhý den zvládneš důstojně, aniž by ses dostal do řečí.

1  Metaxa 12* zrající nejméně 12 let v dubových sudech, původem z francouzské oblasti Limousin, 0,7 l, 736 Kč

2  Limitovaná edice šampaňského Mumm Cordon Rouge, 0,75 l, 999 Kč

3 Detoxikační olej Juvena Detoxifying Essence Oil posiluje pleť zevnitř a minimalizuje působení škodlivých látek, 1550 Kč, prodává FAnn parfumerie

4 Zklidňující oční sérum Murdock of London Anti-Ageing Eye Serum redukující otoky, vrásky a tmavé kruhy pod očima, 30 ml, 940 Kč, prodává MR FOX

5  Energizující masážní olej Tisserand, 100 ml, 359 Kč, prodává Profimed

6 Víceúčelový korektor Clinique All About Eyes Concealer redukující stopy únavy v okolí očí, ale i jiné nedostatky pleti, 10 ml, 459 Kč

7 Sprej s bělicím účinkem Swissdent Extreme odstraňující z dechu i aroma kávy, cigaret či česneku, 9 ml, 249 Kč, prodává Pro med

8  Toaletní voda Zadig & Voltaire This is Him, 50 ml, 1650 Kč, prodává Douglas

9  Osvěžující sprchovýgel Adidas Active Start na dobití energie na konci hektického dne, 250 ml, 49 Kč

10  Noční regenerační krém Eisenberg Repairing Night zklidňující podráždění způsobená změnami klimatu a znečištěním ovzduší, 75 ml, 1590 Kč, prodává Sephora

S jarem se probouzejí různé touhy, některé ani nemusejí mít přímo biologickou povahu. S přírodou ožívají sportovní letiště a nejeden muž dívající se za vzlétajícím strojem může pocítit nával touhy létat. Její naplnění může být snazší, než si myslíte.

Je dobré vyzkoušet si seznamovací let nebo možnost „pilotem na zkoušku“, které dnes nabízí řada komerčních leteckých škol. Nalétané hodiny se vám započítají do hodin následného pilotního kurzu, pokud vás knipl – či spíš vy jej – chytne natolik silně, že budete chtít dosáhnout na průkaz pilota.

Nezbytná je lékařská prohlídka od leteckého lékaře. Nejde o žádné kosmické testování, trvá okolo půl hodiny a potvrzení platí pět let pro osoby do 30 let věku a dva roky pro osoby starší.

Budete také potřebovat Omezený průkaz radiotelefonisty letecké pohyblivé služby. Pilota i žáka jeho získání opravňuje k radiokomunikaci v rámci letectví. Průkaz získáte po absolvování zkoušky na ČTU – Českém telekomunikačním úřadě, buď v Praze, nebo v Ostravě.

I k létání je samozřejmě zapotřebí povinné ručení. Stojí něco přes 3000 korun a musíte ho mít sjednané nejpozději v den svého prvního sólového letu.

Žádný učený z nebe nespadl, a pokud se k němu naopak chcete vznést na křídlech ultralightu, musíte vedle praktického výcviku podstoupit i hodiny teorie: Aerodynamika a mechanika letu, Stavba a konstrukce letadel, Letecké postupy a předpisy, Letecká navigace, Meteorologie, Motory, Vrtule, Přístroje a také Spojovací předpis, dle platné osnovy UL 3.

Povinná teorie obnáší 45 hodin, ale po 21 hodinách výuky jdete létat. Minimální nálet do praktické zkoušky je 14 hodin 35 minut s instruktorem a 5 hodin a 25 minut v obsazení sólo. Pro sólo létání musíte vlastnit již zmíněný průkaz radiotelefonisty. Minimální celkový nálet potřebný ke zdárnému ukončení výcviku je 20 hodin a 112 letů a přistání.

Když zdárně složíte zkoušky, stáváte se držitelem pilotní licence. Avšak pozor, podle zákona se pilotem stáváte až po náletu minimálně 50 hodin. Do té doby nesmíte na palubu brát žádné osoby – nepiloty. Jestli jste tedy své přítelkyni, partnerce, ženě nebo dětem slíbili, že je vezmete na vyhlídkový let kolem Orlíku, musíte jim říci, ať vás pobízejí k co nejčastějšímu létání… Koneckonců, Česko je ultralightová velmoc, jak ostatně dokazují i ilustrační fotografie. A nejen v létání, ale právě i ve výrobě špičkových letadel.

Ultralehké létání není levný koníček, ale není to vyloženě milionářský sport. ULL pilotní licenci v konkurenci našich leteckých škol pořídíte v rozpětí někde mezi 40 a 60 tisíci korunami (záleží i na typu letadla). Nákladné je samozřejmě pořízení, servis a hangárování vlastního letounu, ale běžnou praxí je, že více pilotů sdílí jeden stroj. Komerčně provozovaná letiště a letecké školy letadla také běžně půjčují. A ceny letadel? Podobně jako u automobilů – olétané stroje se podle technické vyspělosti, kvality vybavení a avioniky (resp. podle toho, zda jde o tovární výrobky, nebo amatérské stavby) nabízejí v řádu desetitisíců korun, ale i milionů.

David Nesnídal

„Špicberky jsou místem, kde zažiješ drsnou polární krajinu, ale když ti nohy promrznou na ledovci, večer už můžeš fňukat v lobby baru u bourbonu, ve svetru od Devoldu, kterej jsi koupil v Radissonu Blu na recepci,“ říká kameraman, potápěč, lehký dobrodruh a kamarád Míla Dvořáček.

Slovo dalo slovo a Míla jel na Špicberky poprvé se skupinou vědců, kteří potřebovali kameramana, který „umí běhat po sněhu a u toho točit“. To bylo před deseti lety, kdy zoologové z českobudějovické univerzity (pobývají tu rovněž vědci z Masarykovy univerzity v Brně) začínali zkoumat zdejší terén. Od té doby tu byl i Míla několikrát.

Ale Špicberky zdaleka nejsou jen baštou vědců. Panuje tu čilý turistický ruch, ze kterého ostrovy žijí. A pak také z těžby černého uhlí a rybolovu. „Uhlí odsud je stejně staré jako ostravské, i podobně kvalitní,“ prodává Míla své znalosti severu. „Vozí se do Norska, díky němu jsou Norové v uhlí poměrně soběstační.“ V průběhu minulých sedmi deseti let se Špicberky turisticky dost probudily, vyrostly tu obchody, hotely, je tu bazén, nemocnice, veškeré civilizační zázemí. Na ostrovech pod norskou správou je pro našince dost draho.

Do hlavního města Longyearbyenu létají i velké airbusy skandinávských aerolinek z Osla nebo Tromsø, odkud sem jezdí i lodi. „Můžeš si i stopnout plachetnici,“ říká kameraman Míla. „Jezdí sem totiž i tyhle subtilnější lodě, protože tu tolik nehrozí volně plující kry, i když někdy taky panuje ice tide – ledový příliv, kdy sem vítr zavane třeba desetimetrové kusy ledu, které je radno objíždět. Ani větší lodě do nich schválně nenarážejí.“ Špicberky jsou dokonce zastávkou zaoceánských „cruisers“, plovoucích patnáctipatráků, které na pobřeží vysypou dva tisíce lidí, čímž na chvíli prakticky zdvojnásobí počet zdejších obyvatel. „Vykoupí kožešiny, vypijí bary a vyjedí restaurace a zprvu zaskočení místní si pak nakonec mnou ruce, že udělali byznys,“ směje se Míla.

Léto v tričku

Jinou a stabilnější skupinou návštěvníků jsou skialpinisté a obecně milovníci severu, chladu a zimy. „Jezdí sem na pěší túry, na jarní skialpy, kdy ostrovy přecházejí na lyžích, se sáněmi za sebou, a přespávají v turistických chatkách nebo ve stanech. Když na to máš, můžeš si půjčit i sněžný skútr – mimochodem, zdejší nejrozšířenější dopravní prostředek – a vyjet na týden na ledovec. Ale opět připomínám: je to dost drahý.“

Pro pěší túry za krásami špicberského permafrostu je příznivější podzim, kdy je půda relativně vyschlá. Během jarního tání je země prosáklá vodou a nevyhnete se brodění v ledových říčkách. Jak se obléct? „V létě je to na slunci i na tričko, bývá tak do dvaceti stupňů,“ odhaduje Míla. „Zima je na západě kolem Longyearbyenu celkem přijatelná díky Golfskému proudu, maximálně do minus třiceti. Sever a východ nerozmrzá nikdy a tam to padá pod šedesát pod nulou.“ V létě je možné půjčit si také psí spřežení, samozřejmě s musherem. „Nevím, jakou důvěru bys v nich musel vzbudit, aby ti dali do ruky opratě od psů a saně a jen mávli rukou.“

Podobně jako je v Indii posvátným tvorem kráva, na Špicberkách se stejným ohledům těší lední medvěd. „Lední medvědi nesmí být rušeni, pronásledováni a v žádném případě loveni,“ říká Míla. Zároveň však připomíná, že je zakázáno odcházet z města do volné krajiny bez střelné zbraně a bez odstrašovacích prostředků. „V první řadě musíš zabránit tomu, aby tě medvěd napadl. Musíš se mu vyhnout, nebo, když je poblíž, nedat se před ním na bezhlavý útěk, to ho může vyprovokovat. Většinou jsou ale plaší, o kontakt nestojí, světlice nebo rány je zaženou,“ vysvětluje Míla. Potenciálně nebezpeční jsou mladí samci neboli podle Míly „raplové“ a pak, jak známe už z bazálního přírodopisu – samice s mladými. „Je fakt, že medvěd má mimořádný čich. Krev cítí na deset kiláků. A když jsi týden na treku, nemyješ se… medvídek tě cítí taky, aniž jsi nějak výrazně zkrvavenej.“ Medvědi jsou také jedním z turistických lákadel, ostatně jako další zdejší fauna – mroži, tuleni nebo překvapivě dobře létající papuchalkové. A polární lišky, které si už na lidi zvykly natolik, že žerou z ruky.

Ivan šel domů…

Města, třeba Longyearbyen s bývalou „ruskou“ osadou Pyramiden, nespojují žádné silnice. Osada je zachovalá, ale opuštěná. Svou atmosférou připomíná situaci Černobylu. „Rusové to tu opustili asi před šestnácti roky vlastně ze dne na den,“ říká Míla. „U bazénu ještě visí ručníky, na palubovce se válejí míče, jako by je tu kluci nechali na konci hodiny tělocviku. A kdysi si sem navezli z domova i vlastní hlínu.“

Z osady Pyramiden dýchá ještě megalomanská estetika, která Rusy neopustila ani po dějinných změnách. Vše je tu ale pusté, osiřelá osada se stala ze dne na den muzeem proti své vůli. Expozicí v krajině jsou i opuštěné uhelné doly, jejichž štoly dávno zamrzly a technologické stavby chátrají. „Pyramiden je i zastávkou na celodenním výletě, který si můžeš zaplatit. Po jeho prohlídce je pauza na oběd, kde dostaneš steak z velryby a bourbon s kouskem ledu z tisíc let starého ledovce, na který pak tour pokračuje, no a v pět nebo v šest navečer tě přivezou zase zpátky. Cena je stojí osmnáct set norských korun. Tak to vynásob krát tři pade a jsi na naší měně.“

Na Špicberkách nenajdete jediný strom, s výjimkou malé centimetrové břízky. Jinou zajímavostí je zamrzání brakické vody (smíšená slaná a sladká voda), které na hladině vytváří jev podobný palačinkám. Odtud i název: ice pancake. Voda tu má něco mezi dvěma až čtyřmi stupni Celsia. Kdo se chce vydat na plavbu za mroži či tuleni, musí podstoupit trénink záchrany v čemsi, co připomíná zateplený potápěčský oblek. „Když v tomhle spadneš do vody, máš šanci, že v ní vydržíš dvě minuty, než tě záchranáři vyloví,“ dodává kameraman Míla.

Zajímají mě ještě vědci a jejich výzkum, který působí tajemně jako z knihy Petera Høega. „Jsou tam parazitologové. Kladou sítě a vytahují hlavně sledě a vranky a zkoumají červy v jejich útrobách. Jsou to cizopasníci – Anisakis. A není ryba, která by je neměla… Sbírají i hvězdice, všemožný mlže,“ vysvětluje Míla. „Upřímně řečeno, od jistý doby bych si nedal lososovej tataráček. Tepelnou úpravou parazity zlikviduješ, ale se syrovým masem máš velkou šanci, že si je pořídíš.“ Koneckonců, v Radisson Blu v Longyearbyenu si můžete dát i něco jiného než tatarák a svetr Devold na recepci i při vší zdejší drahotě koupíte o pětistovku levněji než v Čechách! Aspoň Míla to říkal.

Text: David Nesnídal, foto: Míla Dvořáček

Snowboardový a hudební festival Audi Snowjam letos slaví desáté výročí! Hlavní závod je opět součástí světového poháru FIS a zároveň kvalifikace na ZOH 2018, takže se na startovním poli objeví ti nejlepší profíci z celého světa. Kromě toho je to poslední zastávka světového tour, kde se rozhodne o celkovém vítězi, který si domů odveze slavný křišťálový glóbus.

Finálový závod Světového poháru ve freestyle snowboardingu v roce 2017 a pojede se v sobotu 25. března ve Skiareálu Špindlerův Mlýn v Krkonoších.  Top snowboardisté budou soutěžit o celkovou dotaci 1 200 000 Kč.

Nedílnou součástí akce jsou dva večery plné koncertů a dj setů. Hlavním tahounem bude jistě páteční vystoupení britského MC a producenta Deadly Hunta, či sobotní koncert česko-americké hudební skupiny N.O.H.A. hrající drum and bass a world music.

Více na www.snowjam.cz  či sledujte novinky na  FB  https://www.facebook.com/snowjam.cz

Stal se dvakrát mistrem světa v křížové váze a patří mezi nejlepší americké boxery. I ve čtyřiceti letech je aktivním bijcem a udržuje se v perfektní formě. Steve Cunningham je příkladem muže, který má fyzičku dokonale pod kontrolou. Exkluzivně pro ForMEN prozradil, jak být v perfektní formě.

Ten z nejlepších! Steve Cunningham je dvojnásobným mistrem světa křížové divize. Když přestoupil do těžké váhy, střetl se i s obávaným Tysonem Furym. Tvrdý souboj nakonec prohrál, ale hned na začátku druhého kola dokázal britského hromotluka srazit k zemi. Je mu sice čtyřicet, dál ale zůstává aktivním boxerem. „Mám mysl staršího muže, ale cítím se lépe, než když mi bylo dvacet,“ hodnotí svůj stav.

„Často se mě ptají, jak se udržuji v tak skvělé kondici. Pro mě sezona nikdy nekončí. Nikdy!“ říká rázně stále připravený ranař. „Práce nekončí, dokud nejsem mrtvej. Ať už jsem před zápasem, nebo ne, zdokonaluji své řemeslo a zlepšuji svoje tělo.“

Pro ty, kteří chtějí svou kondici teprve zlepšit, má americký hrdina ringu několik tipů. „Moje hlavní rada zní – snížit sacharidy a připravit si pravidelný tréninkový plán, který se bude skládat z kardia a silového cvičení.“

Za kardio můžeme přitom považovat jakoukoli vytrvalostní aktivitu. Nejznámější formou kardia je běhání, dále může jít o plavání, skákání přes švihadlo, jízdu na kole či na kolečkových bruslích. Určitě je dobré vyzkoušet co nejvíc a vybrat si, co vám vyhovuje. Délka tréninku by měla být 30–90 minut.

Nic se nemá uspěchat. „Je třeba začít pomalu a postupně zvyšovat tréninkové dávky,“ zdůrazňuje Steve Cunningham. Ohledně cviků a posilování si má každý najít svou vlastní cestu. „Každý se může rozhodnout podle svého, na co se chce zaměřit. Pro hrudník a ruce doporučuji kliky. Například tři série po dvaceti klicích ráno a bench press a přítahy v posilovně. Postupně se dá objem navyšovat. Začněte dvakrát týdně a pomalu si přidávejte.“

Sám Cunningham sice problémy s motivací nemá, ale chápe, že její udržení může být někdy těžké. „Nastavte si cíle a nevzdávejte se, dokud jich nedosáhnete. A obklopte se třeba obrázky úspěšných atletů pro inspiraci.“

Pro ty, co se nevzdají a chtějí dosáhnout výrazné změny, má zkušený boxer zásadní radu. „Opravdu srazte cukry, sladkosti a sladké nápoje. To dělá zázraky. Později, když se budete držet tréninkového plánu, budete v podstatě moct jíst vše, co se vám zachce, protože to spálíte v tělocvičně. Budete-li ale cvičit denně.“

Dřina je pro čtyřicetiletého sportovce stále skoro denním chlebem, ví ale, jak důležitou roli hraje i umění relaxovat. „Odpočinek a spánek jsou velmi důležité. Jsou to chvíle, kdy vaše tělo regeneruje. Uvidíte, že když budete správně jíst a cvičit, tak se po odpočinku budete cítit ještě silnější,“ říká jasně.

A jak často trénuje sám dvojnásobný světový šampion, který sní o dalším titulu? „Jsem-li v období mezi zápasy, zvedám závaží a cvičím kardio. Tedy plavu, běhám dlouhé tratě a boxuji. Dělám to každý druhý den nebo jednou za tři dny, jen abych zůstal ve formě. Když jsem v přípravě na zápas, posiluji a věnuji se kardiu každé dopoledne. A do tělocvičny chodím navečer kvůli klasickému tréninku.“

Steven Ormain Cunningham
Narozen: 15. 7. 1976 ve Filadelfii, USA
Debut v profiringu: 28. 10. 2000
Bilance: 28 výher (13 k. o.), 8 proher, 1 nerozhodně
Výška: 191 cm
Váha: 95 kg
Ve světovém žebříčku křížové divize je Steve Cunningham devátý, v Americe první. Dvakrát vybojoval světový titul. A hodlá to dokázat potřetí. Je hrdým a vzorným otcem dcery a tří synů.

Text: Ondřej Němec, foto: GettyImages, Profimedia, archiv

Jaká hudba dokáže nabudit švýcarského extrémního skokana do vody Andyho Hulligera, který se objeví na letošním ročníku Desperados High Jump v Hřímeždicích.

1 Nothing Else Matters od Metallicy

2 Beelzeboss od Tenacious D

3 Another Brick In the Wall od Pink Floyd

4 The Sound of Silence od Disturbed

5 I Fink U Freeky od Die Antwoord

6 Zzyzx Rd. od Stone Sour

7 Design Your Universe od Epica

8 Endzeit od Heaven Shall Burn

9 Resurrection od Chimaira

10 Jump od Kris Kross

Několikanásobný mistr Evropy v cliffdivingu Andy Hulliger je na hříměždických závodech už inventář. Taky je v minulosti několikrát vyhrál. „Co mě baví na Hříměždicích? Skvělí lidi, nádherný holky a High Jump hlavně nejsou jenom závody, je to vlastně jeden velkej mejdan!“

Andy se k extrémním skokům dostal přes gymnastiku. „Dělal jsem jí asi od šesti let. Pak jsem přešel na potápění, ale někdy v šestnácti jsem se byl podívat na prvních skocích do vody z útesu. Od té chvíle jsem věděl, že nechci dělat žádný jiný sport.“ A co pro něj cliffdiving znamená?

„Je to víc než sport. Před každým skokem cítíš ohromný adrenalin a musíš jít až na svůj limit. A ten pocit, když pak skočíš, to se nedá popsat.“

akce: Desperados High Jump

kdy: 4.-5. 8.

kde: lom v Hřímeždicích u Příbrami

co: závody ve skocích z platformy 20 a 16 metrů

ještě něco?: vystoupí mj. Smash Hifi (se členem The Prodigy) a Wohnout

text: red

Exkluzivní, jedinečný, mimořádný… Slova, kterými se v médiích často plýtvá. V případě životního příběhu Pavla Bojara jsou však skoro nedostačující. Jedná se o Čecha, který si vydobyl respekt Japonska coby malý velký zápasník suma. Rozhovor s mužem, kterému v zápasnickém světě sumo nikdo neřekne jinak než Takanojama Šuntaró (Vznešená hora), najdete v aktuálním čísle ForMen.

foto: Jan Jirkovský

V areálu dostihového závodiště ve Velké Chuchli se v sobotu 9. 9. 2017 bude konat 5. ročník mezinárodního turnaje v koňském pólu, Prague Polo Cup. Na turnaji se utkají týmy z Velké Británie, Německa, Skandinávie, Slovenska, Maďarska, Rakouska a domácí kluby z Prahy a Moravy.

Letošní ročník Prague Polo Cup bude vůbec poprvé přístupný také veřejnosti. Turnaj nabídne v České republice vzácný, nevšední sportovní zážitek a zároveň i společenskou událost, která má dlouhou tradici i specifická pravidla oblékání. Pólo jako kolektivní jezdecký sport je výjimečné také v tom, že spolu hrají amatéři, často patroni týmů, se špičkovými profesionály světové kvality a že v jednom týmu mohou hrát ženy i muži společně. Na letošním turnaji se proti sobě postaví týmy složené z hráčů z celé Evropy: Aviator, Danube Polo Club, Noe Polo Club, Orchestr8, Panamerica a Prague Country & Polo Club.

„Naším cílem je popularizovat v České republice tento krásný a ušlechtilý sport. Stejně jako v minulých ročnících i letos se mohou návštěvníci těšit nejen na napínavé, adrenalinem nabité sportovní odpoledne, ale také na tradiční sešlapávání drnů a pochopitelně i mnoho krásných, extravagantních klobouků, bez kterých by tato společenská událost nebyla kompletní,“ uvedla prezidentka turnaje Nina Popová

Jak se pólo hraje? Každý tým má čtyři hráče. Zápas je rozdělen na několik úseků, kterým se říká „čaka“ (chukka) a trvají 7 minut. Vzhledem k extrémní pohybové zátěži koně musí hráč po každé „čaka“ koně vyměnit, aby se nevyčerpal. Nejlepšího koně si hráči nechávají na závěrečný úsek, který většinou bývá rozhodující. Během „čaka“ se jezdci pokoušejí pálkami dostat míček do soupeřovy brány a po každém kole se otáčí směr hry, aby se vyrovnaly eventuální nevýhody, jako například protivítr nebo oslnění sluncem. Vyhrává ten, kdo dá více gólů.

Koňské pólo je považováno za jeden z nejstarších sportů v dějinách lidstva. Jeho původ sahá až do Persie, 6. století př. n. l. Oblibu si získal v Indii, kde se stal hrou indické šlechty a do Evropy byl importován anglickými důstojníky v druhé polovině 19. století. Oblíbený je hlavně v Argentině, kde je pólo považováno za národní sport a odkud pocházejí nejlepší hráči světa.

Turnaj bude letos poprvé přístupný nejen pozvaným hostům, ale i širší veřejnosti. Vstupenky do divácké zóny stojí 550 Kč, a pokud si rádi pochutnáte na dobrém cateringu, jsou k dispozici i vstupenky do VIP zóny za 1 500 Kč. Obojí koupíte na www.praguepolocup.com.

Mega zápas, nebo obří fraška? To se dozvíme už zanedlouho. Co ale nelze souboji boxerského velikána Floyda Mayweathera a oblíbeného válečníka MMA Conora McGregora upřít, je to, jaký zájem jejich souboj vyvolal. Mluví o tom skoro celý svět a navíc ve velkých emocích. Kdo bude vítěz? No, co se tučného balíku na konto týká, výrazně větší část výdělku dostane podle smlouvy americký rohovník. Nicméně irskému králi oktagonu přinese jeho premiéra v profiringu peníze, o kterých by se mu v UFC ani nesnilo. Takže ať už padne ten nebo ten, polštář peněz dopad hodně zpříjemní.

Autor textu: Ondřej Němec

Jestli si neumíte představit, že posilovna může být vážně příjemná, hravá a především ve zcela neotřelém designu, zajděte do nově otevřeného fitness a music studia John Reed na pražském Karlově náměstí. Koncept studií JOHN REED Fitness Music Club prolíná hudbu, design a fitness a vytváří tak prostředí s téměř klubovou atmosférou. JOHN REED Fitness Music Club je součástí McFIT Global Group, fitness studií, která mají více než 1.5 milionů členů po celém světě.

V pražském studiu najdete na rozloze 1800 metrů čtverečních moderní stroje i klasické pomůcky určené na kruhový trénink, dva sály s virtuálními trenéry a Djský pult, u kterého se každé pondělí a pátek představí čeští i zahraniční Djs se svými live sety. V každém JOHN REED Fitness Music Clubu je hudba klíčovým prvkem, je pečlivě vybíraná a zahrnuje house, electro, hip hop i pop. Členové klubu mohou zažít hudbu i přizvané umělce v novém kontextu a posunout svůj pravidelný work-out na vyšší level. Interiér je plný exotických doplňků z historických epoch, které designeři studia zkombinovaly z prvky street artu, což je na první pohled trochu překvapivé, zvláště jste-li milovníci minimalismu. „Je to o jiném přístupu k fitness. Spousta posiloven je svým studeným designem zaměřena především na funkci. My jsme chtěli vytvořit takové prostředí, kde se vám jednoduše bude líbit a budete se tam cítit dobře, skoro jako doma,“říká Marcus Adam, Head of Marketing and Music pro JOHN REED. No, musíte to vidět. V redakci odzkoušeno a schváleno.

V pondělí 20. listopadu představila česká firma Alpine Pro svou kolekci pro zimní olympijské hry v Pchjongčchangu. Alpine Pro vytváří kolekce pro české olympioniky pravidelně, už od roku 2009, tentokrát se však na vývoji oblečení podíleli i sami sportovci – zlatá medailistka v běhu na lyžích Kateřina Neumannová, bývalý skikrosař Tomáš Kraus, veslař Ondřej Synek a bývalý rychlostní kanoista Martin Doktor.

Samozřejmě, často jsme z českých olympijských kolekcí neskákali nadšením – kdo by zapomněl na kontroverzní holínky, ušanky nebo legíny. Letošní kolekce je ale pěkná,  čistě sportovní. Odpadají třeba křížence běžeckých bot a sandálů nebo teplákovitá saka, zvláštní taštičky a hystericky barevné košile které jsme viděli v minulých kolekcích. Značka vsadila na to, co jí jde nejlépe – sport. Jednotícím prvkem kolekce je číslice 100, která odkazuje na stoleté výročí České republiky. Výrazným a povedeným kouskem je čepice Raškovka, která je inspirována kulichem olympijského skokana Jiřího Rašky. Oděvy jsou vyvedené v národních barvách a designéři si pohrávají i se zlatými detaily. Věříme, že tato barva nebude v Koreji zdobit pouze oblečení, ale také v podobě medailí hrudníky co nejvíce našich sportovců.

Kalhoty 1.499 CZK; čepice Raškovka 399 CZK; batoh 1.399 CZK; tričko 399 CZK; šála 399 CZK; svetr 1.599 CZK; rukavice 399 CZK, vše Alpine Pro

Zvukový signál ohlásil příchod nového mailu z interní korespondence. Jako každý rok, už je to tady zase. Pozvánka na vánoční večírek. Někteří lidé se na něj těší už od října, mnozí se jej (často oprávněně) už od srpna děsí. Vánoční večírek je ve firmě neoficiálním uzavřením roku, možností opít se se svým šéfem (a u toho vášnivě debatovat o budoucnosti kryptoměn), brát drogy s kolegou z daňového nebo skončit v posteli s junior manažerkou.

Vánoční party má potenciál vytvořit i rozvrátit přátelství, pomoci vám k povýšení i k vyhazovu. Jak dosáhnout toho, aby vám, když budete druhý den procházet fotky v telefonu, vzpomínky vyloudily na tváři pobavený a uštěpačný úsměv a ne nutkání zahrát si ruskou ruletu s automatickou pistolí?

Dresscode

Většinou platí, že čím úspěšnější firma, tím více posh lokace a tím sterilnější zábava. Nemusí to však být pravidlem. V každém případě respektujte dresscode na pozvánce. Pokud žádný není, podívejte se na místo, kde se akce koná. Je to luxusní restaurace? Hotelový bar? Hospoda? Zasedačka? Na základě toho jistě správně odhadnete, co se od vás očekává.

Dekórum

Firemní večírek je společenská událost jako každá jiná. Možná uvolněnější, ale přesto má svá nepsaná pravidla. A zvláště pokud jste ve vedoucím postavení, jejich nerespektování vám může v očích kolegů dost uškodit.

• Jestliže se večírek pořádá, je vaší povinností jej navštívit. Je docela módní dávat najevo jak máte tyto události v paži. Už z úcty k hostiteli (vaší firmě) to ale nedělejte. A to i když máte velmi dobrý důvod se večírku děsit.
• Dodržte dresscode. Snad ještě větším hříchem než přijít underdressed je být overdressed. A když má party nějaké téma, snažte se držet se jej.
• Šéf má povinnost obcházet sálem a bavit se se svými podřízenými. Vánoční večírek se zpravidla dělí na dvě části. První část, kdy je přítomen šéf a část druhou, poté co se šéf taktně vzdálil. Stává se ale (zvlášť u malých firem), že je to právě šéf/majitel, kdo vypije tři čtvrtě lahve Curvoisier XO a pak v ponožkách tančí na baru v rytmu Beyoncé.
• Zní to ujetě, ale fakt to funguje. Před akcí si sepište seznam věcí, co nikdy, za žádných okolností, nikomu neřeknete. A tento seznam striktně a bez jakékoliv výjimky dodržte. I kdyby se to (podle vás) sebevíc hodilo do konverzace a i kdyby šlo (podle vás) o tu nejvtipnější historku večera. Věřte, že ráno to uvidíte jinak a budou vám vstávat vlasy na hlavě hrůzou při vzpomínce na to, jak jste zaraženému generálnímu řediteli vykládali zážitek z ukrajinského bordelu nebo jak jste HR asistentce šeptali, že kdyby si sundala brýle, připomínala by vaši oblíbenou pornoherečku.
• Kdy je nejvyšší čas odejít? Přidržme se konzervativního pravidla – ve chvíli, kdy odešly dvě třetiny hostů. Je pravda, že pokaždé zůstane to pevné jádro až do konce a v této konstelaci vznikají ty nejlepší zážitky. Zároveň ale, když se neodporoučíte, velmi riskujete že zrovna vy budete zítra ústřední postavou té nové historky, jak se jistý kolega opil a trval na tom, že předvede striptýzové číslo ze Sin City a u toho bude balancovat na hlavě lahev vodky.

Jak nepřebrat

Vyčerpávající průvodce už na toto téma sepsali povolanější. Doporučujeme přečíst si kapitolu z knihy Dylana Jonese Jak přežít podnikový večírek nebo (poněkud prozaičtější) Jak se neožrat od Kingsleyho Amise. Připomeneme jen několik základních faktů.

• Vždy se před večírkem najezte. I když jdete do luxusní restaurace a už týden se těšíte na hovězí tatarák v morkové kosti s lanýžovým pyré. Tento bod vynechávají jen večírkoví amatéři a to jsou potom ti, kteří se další den ráno nejvíc diví.
• Jídlo samo o sobě ale nezastaví vstřebávání alkoholu. Jen jej zpomalí. Ale také zpomalí rychlost vašeho pití – je dost těžké zároveň jíst i pít (a nedoporučuji to zkoušet). Snažte se tedy v průběhu celého večera něco uždibovat.
• Hlídejte si tempo nasávání. Když vydatně popíjíte celou noc, můžete se kontinuálně udržovat v náladě bez nějakých závažných následků. Když ale stejné množství alkoholu vypijete za dvě hodiny, je velmi pravděpodobné že se domů po svých nedostanete.
• Každého panáka zapijte nealkem. A tím nemyslíme pivo, ale vodu. Pokud můžete, vyhýbejte se kofeinovým nápojům. Ty vás sice mohou na krátkou dobu postavit opět na nohy, ale ráno se můžete těšit na smrtící kocovinu.

Text: Štěpán Molitor

Foto: Pinterest

Tradiční štědrovečerní večeře, kilogramy cukroví, vydatné snídaně, rodinné obědy a množství alkoholu. To vše patří ke klasickému koloritu Vánoc a nelze se tomu vyhnout. Jak to zařídit, abyste si na začátek roku 2018 nemuseli naordinovat brutální dietu?

Tip 1: Záleží na tom, jak začnete den

Je to tak lákavé! Smažená vajíčka a slanina, párečky se strouhaným křenem a hořčicí a kvanta čerstvého pečiva. Sváteční dny přímo vybízí k tomuto obžerství. Letos ale zkuste jinou variantu. Cereálie, bílý jogurt, med, oříšky a ovoce chutnají také skvěle a nezabetonují vám hned po ránu žaludek. Místo dvojitého latté s extra porcí cukru se proberte malým espressem a černým neslazeným čajem. Tajný tip? Pověstná horká voda s citronem je ideálním začátkem dne.

Tip 2: Tři jídla denně a dost

Tohle je pravá zkouška vůle. Je dost těžké pobíhat celý den mezi nachystaným cukrovím a sem tam něco neuzobnout. Ale nejhorší co můžete pro svoje zdraví (a vzhled) udělat je jíst jednou denně-celý den. Snažte se sladké konzumovat po snídani nebo po obědě jako zákusek, ale vyhněte se celodennímu ujídání.

Tip 3: Večer už nic

Co nejvíc omezte večerní konzumaci sladkého. Je to velmi lákavé, my víme. Ale myslete na to, že když si nedáte ten perníček, můžete po večeři vypít o jednoho panáka whisky víc a říkat tomu digestiv. A to je dobrý deal, ne?

Tip 4: Hodně pijte

Samozřejmě nemyslíme alkohol ani colu, ale neslazenou vodu. To platí nejen o svátcích. Vaše tělo potřebuje pro své správné fungování pravidelný přísun tekutin. Naprosto v pořádku je kohoutková voda se snítkou máty a plátkem citronu, můžete sáhnout také po minerálních vodách. Slazeným nealkoholickým nápojům se vyhýbejte jako čert kříži, na svůj objem obsahují neuvěřitelné množství cukru.

Tip 5: Pohybem ku zdraví

Nevykašlete se na sport. A ne, žvýkání a polykání není ten správný druh pohybu. Ani nastupování a vystupování z auta se nepočítá jako dřep. Zajděte si s přáteli na hodinu do fitka (a pak se odměňte saunou a drinkem). Pusťte si nějaký šílený mix elektro koled a zaběhněte si dvě kolečka kolem parku. Budete se cítit podstatně lépe, než když celé svátky prosedíte u Netflixu…

Text: Štěpán Molitor

Foto: Instagram, Tumblr, Pinterest

Na zimních sportech milujeme jednu věc. Spojují v sobě sport, dobrodružství, relax i luxus. Ráno se můžete oddávat freeridům po neporušených svazích a s pomocí zkušeností a schopností se vyhýbat nebezpečným lavinovým polím, dopoledne se přesunout na upravenou sjezdovku, kde budete dynamicky sekat oblouky a sklízet obdivné pohledy, oběd strávit v Après-ski, odpoledne se na hotelu naložit na hodinu do vířivky a večer koketovat s rakouskou servírkou v jednom z místních barů, abyste v jednu ráno zabořili svoje unavené tělo do peřin a těšili se na vydatnou snídani.

Lyžařská sezóna odstartovala a na výlet do hor je třeba se řádně připravit. Je jedno, jestli se chystáte na víkend do Špindlu, na pět dní do Itálie nebo na týden do Gruzie. Jsou věci, který s sebou musí mít každý gentleman milující zimní radovánky.

Pořádná bunda

Na horách platí zásadní pravidlo – vrstvení. Vždy musíte mít více vrstev funkčního oblečení, abyste zůstali v suchu a v teple. Funkční tričko odvádí pot a je prodyšné. Lehká mikina s vysokým límcem chrání před chladem a absorbuje pot. Hrubější mikinu můžete navléct jako třetí vrstvu, pokud je opravdu zima. A bunda je finální ochrana před všemi okolními vlivy. Musí dobře padnout, být z kvalitního materiálu, mít dostatečné množství kapes a disponovat sněhovým pásem. A, samozřejmě, musí splňovat vaše estetická kritéria.

Moncler Hintertux, 1.100 EUR; Canada Goose Lodge Hoody, 550 USD; Peak Performance BEC, 600 CHF

Džíny

Džíny jsou tak univerzální kus oblečení, že jim může konkurovat snad už jenom bílé tričko. Můžete v nich pokuřovat na terase nebo vysedávat po barech a stále v nich budete, na rozdíl od tepláků, ve kterých nesmíte opustit hotelový pokoj, vypadat dobře. A kvalitní černé džíny jsou dnes přijatelné i v hodně dobrých hotelových restauracích.

Wrangler, 1.999 CZK; Saint Laurent, 390 EUR; H&M, 899 CZK

Boty do sněhu

Pobíhat po horách v teniskách je samozřejmě nesmysl. Ale ani neforemné pohory nejsou pro procházky po horských vískách nutnou výbavou. Pořiďte si pěkné vysoké zimní boty s podrážkou do sněhu. Budou dostatečně odolné i pro lehčí túry a zároveň módní na návštěvu hotelové restaurace.

Louis Vuitton, 1.170 USD; Catepillar, info o ceně v obchodě; Danner, 8.500 CZK

Kosmetika

Mráz namáhá jak kůži na rukou, tak jemnou pleť obličeje. Nezapomeňte proto zabalit do kufru také výživný krém a tyčinku na rty. Zároveň se chraňte před ostrým sluncem, které na horách nejen že pálí shora, ale odráží se také od sněhu. Opalovací krém s vysokým faktorem je nutnost. Namažte si i uši, nos ze spodu a bradu. Nezapomínejte na rty, kde je kůže velmi jemná a náchylná na spálení.

Opalovací krém Avéne, 449 CZK; krém na ruce AESOP, 630 CZK; tyčinka na rty AESOP, 410 CZK

Placatka

Alkohol na sjezdovkách je sporným tématem a často je jízda pod vlivem alkoholu postihována i zákonem. V žádném případě nikomu neradíme aby lyžoval nacucaný jako houba. Ale lok na zahřátí na lanovce dobrému lyžaři nemůže ublížit. Stejně tak je placatka vítanou společností v hotelovém pokoji. Vybírejte ji pečlivě, měla by vám vydržet celý život. Obvyklý objem je 5 nebo 6 uncí (oz), tedy necelých 150 respektive 180 ml.

Aspinal Of London, Stanley, 590 CZK; 65 EUR; Barbour, info o ceně v obchodě

Sluneční brýle

Na horách je slunce velmi ostré a termín sněžná slepota není používán pro nic za nic. Při jízdě se chraňte pořádnými lyžařskými brýlemi, v Après-ski pak vytáhněte brýle s tmavými skly. Můžete si pořídit model z poslední kolekce nějakého módního domu. Nebo buďte klasičtí a kupte si jedny z tradičních ledovcových brýlí.

Julbo Vermont, 2.690 CZK; Gucci, 280 EUR; Blažek, 990 CZK

Hodinky

Hodinky jsou nejen ukazatel času, ale také vkusu, sociálního postavení a majetku. Lyžovat s klasickými hodinkami není dobrý nápad. Vaše kancelářské chronometry nemusí drsné zacházení přežít. Pořiďte si nějaké, kterým nevadí otřesy, jsou vyrobené pro sport a vydrží extrémní podmínky. Užitečnou funkcí jsou stopky nebo například mapy a GPS.

Casio G-Shock, 2.790 CZK; Garmin Fenix 5X, 18.990 CZK; Breitling, info o ceně v butiku

Zavírací nůž

Nůž je jedna z věcí, kterou byste u sebe měli mít v přírodě (to znamená kdekoli mimo město) neustále u sebe. Nečekáme že budete lovit medvěda, ale existuje nespočet situací, ve kterých je vždy lepší nůž mít než jej nemít. Užitečné jsou různé typy švýcarských zavíracích nožů – kromě čepele máte k dispozici i pilku a šroubovák, otevřete s nimi konzervu i víno.

Victorinox, info o ceně v obchodě

Nářadí na lyže

Před začátkem sezony si nechte seřídit vázání, opravit skluznici a nabrousit hrany lyží nebo snowboardu. Pro jistotu si ale do tašky přibalte šroubovák, inbusové klíče, dva tři šroubky a matky. Věřte nám, doma se shání podstatně snáz než ve výšce 2.500 metrů nad mořem ve ski baru.

Sk80logy carabiner skate tool, 350 CZK; Reaper Multitool, 149 CZK; Burton Bullet Tool, 610 CZK

Text: Štěpán Molitor

Foto: Archiv značek, úvodní foto: Mr. Porter 

Rok 2018 se považuje za sportovní. Zimní olympijské hry v Pchjongčchangu, mistrovství světa v hokeji i ve fotbale, Diamantová liga, ale i mnoho dalších významných událostí. Co se však týče fotografií zachycených v uplynulých dvanácti měsících, budou mít „cvakáčci“ co dělat, aby je překonali. Podívejte se na výběr deseti nejlepších záběrů společně s citacemi Kena Mainardise, viceprezidenta společnosti Getty Images.

Oklahoma City Thunder vs Los Angeles Clippers

Americká NBA je považována za nejlepší basketbalovou soutěž na světě, o fantastický snímek z tamní ligy v roce 2017 se postaral Harry How. „Tahle fotka je skvělá díky její jednoduchosti. Líbí se mi grafická přirozenost, využití hřiště jako pozadí a živost barev v kombinaci se sportovcem v plném letu,“ prozradil Mainardis.

Floyd Mayweather Jr. vs Conor McGregor

Souboj mezi Floydem Mayweatherem a Conorem McGregorem byl jedním z nejočekávanějších boxerských utkání roku. Tato fotka vznikla během oficiálního vážení v Las Vegas. „Zápas byl kritizován kvůli velkému humbuku, nicméně McGregor, považovaný za outsidera, ukázal slušnou show proti jednomu z nejlepších boxerů v historii,“ řekl Mainardis na adresu irského bojovníka.

Arsenal vs Bournemouth

Samotný zápas vyhrál londýnský velkoklub jednoznačně 3:0, ale z tohoto snímku byste řekli, že se bojovalo o každý metr hřiště. „Je extrémně vzácné zachytit tak dynamický záběr. Tento obrázek přináší náznaky baletu do fotbalové Premier League. Umění být skvělým sportovním fotografem je porozumění rytmu sportu, který fotíte, a zachytit ho v jednom záběru,“ pochválil fotku viceprezident Getty Images.

Pittsburgh Penguins vs New Jersey Devils

Bruce Bennett je přední světový hokejový fotograf. Že je za úplnou špičku považován právem, ukázal i v tomto snímku, který se mu povedlo ulovit trochu netradičně. „Tím, že zachytil fotku přes dálkovou kameru umístěnou v bráně, Bruce nezískal pouze dechberoucí obrázek, ale také ukázal světu moment, který by lidé v televizi neviděli. To je to, co činí naše sportovní fotografy tak důležitými,“ vyzdvihl Mainardis poklonu.

Austrálie vs Anglie

Fotka australského kriketového týmu, kde kapitán Steve Smith hovoří ke svým spoluhráčům dříve, než se vrhnou na zápas. „Také přístup je důležitý prvek při vytváření skvělé fotografie. Důvěra, kterou australský tým dal fotografovi Ryanu Piersovi, byla rozhodujícím faktorem ke vzniku tohoto exkluzivního obrázku,“ přemýšlel Mainardis.

IFK Göteborg vs Malmö FF

Snímek pořízený v dubnu 2017 při duelu švédské fotbalové ligy mezi Göteborgem a Malmö. Fanoušci hostujícího týmu prokázali podporu svého oblíbeného mužstva tím, že na zápas vzali všechny možné věci v klubových barvách, včetně modrého kouře, kterým obklopili veškerý dav. „Fotka zachycuje jejich vášeň ke klubu. Dým obrázku dává pocit, jako by vystupovali z oblaků,“ smekl švédský viceprezident.

Barbarians vs Nový Zéland

Justinu Setterfieldovi se během zápasu o ragbyovou trofej Killik Cup povedlo vyfotit letícího hráče Barbarians Willieho Britzeho, kterak chce zastavit novozélandského Waisakeho Nahola. „Skvělí sportovní fotografové mohou být i umělci, hlavním cílem je zachytit vrchol akce,“ spekuloval Mainardis. A to se přesně v tomto záběru stalo.

Mezinárodní závod psího spřežení

Jízda se psím spřežením – tento sport vznikl v roce 1973 v Německu, kdy se za první týden zúčastnilo závodu 16 musherů (tak se říká závodníkům tohoto koníčku). V současné době je „mushing“ velice oblíbený a vznikají při něm skvostné fotky. „Miluju kontrast tohoto obrázku – neuvěřitelně vtipné tváře psů oproti soustředěnému sportovci a sněhu poletujícím všemi směry,“ liboval si Mainardis.

Budapešť 2017 FINA World Championships

Zde můžete vidět trénink synchronizovaného plavání korejských plavců, jak se připravují na závod mistrovství světa. „Tenhle neuvěřitelný záběr spojuje hned několik prvků. Ukazuje techniku a sladěnost závodníků, různé odstíny modré barvy a velkolepou stavbu v pozadí, která dává fotce pocit místa. Byl to skutečně průkopnický snímek Adama Prettyho. Do té doby jsme nic podobného neviděli, dokud se ho každý nesnažil okopírovat den poté,“ obdivoval viceprezident americké firmy nápaditost fotografa.

Letecký pohled na vlnu v Sydney

Mezi nejlepšími fotografiemi za loňský rok je v tomto žebříčku již druhá, kterou má na svědomí Australan Ryan Pierse. Jeho snímek sportovce při obrovské vlně na pláži v Sydney je výjimečný. „Chytře si pohrál s kompozicí, díky které zachytil obrázek ukazující neuvěřitelnou sílu přírody,“ konstatoval Mainardis.

Text: Erik Krajdl, ig: erikkrajdl

Zdroj: Getty Images

Je to tady! Vědci konečně potvrdili, že lamentovat při tvrdé dřině v posilovně vám pomůže. Na druhou stranu – kdy vám to uškodilo, že…

Pokud vám ulítne na lavici se sto kily v rukou z pusy několik písmenek dávajíc dohromady nějaký to sprostý slovo, vůbec nic se neděje. Ba naopak! – sama věda (psychologové z jedné britské univerzity) tvrdí, že takový nadávky můžou zvýšit a nakopnout vaši výdrž a sílu.

Víme všichni, že nějaký to sakrování nám uleví především psychicky, teď je ale oficiálně potvrzeno, že podpoří i stránku fyzickou. Přeci jen zadržovat, co máte zrovna na jazyku jen proto, že třeba sdílíte posilovnu i s dámami… Ale no tak, prozradím vám jedno sladké tajemství – holky by si kolikrát zanadávaly mnohem víc než chlapi. Jako fakt.

Skutečnost, že se v gymu opravdu vyplatí nadávat stvrzuje také experiment, který v Anglii zkusili – jednoduše vpustili do tělocvičny smečku chlápků a jedni holt při různých úkonech nadávat směli, druzí nikoliv. Hádejte, kdo na tom byl asi líp, a komu se naopak beztak chtělo brečet?

Text: Simona Hynková, ig: simona_redlipska

Už v roce 1993 vznikla komedie nabitá všemi možnými vtípky o tom, jak se Jamajčani vydají na zimní olympiádu (Sanko, co to kouříš? Nic vole, dejchám…), protože prostě není dobrým zvykem, aby země nacházející se v tropech vynikaly v zimních sportech.

Letos ale na zimní olympiádě uvidíme rekordních osm afrických zemí. A jako třešnička na dortu – nigerijské ženy na bobu! Ano, historie se opakuje. Celkově bude Nigerie na zimních olympijských hrách reprezentovat vůbec poprvé, takže bude jistě potřebovat notnou dávku podpory. Složení nigerijského bobu je následující: Sean Adigun (31), Akuoma Omeoga (25), Ngozi Onwumere (26).

Mám takový pocit, že dámy mají support zajištěn dopředu, a přestože možná někteří lidi nevěří, že nigerijský bob zvítězí, ony jsou odhodlané všem takzvaně natrhnout prdel. O tom také svědčí jejich píle sehnat peníze, které na olympiádu potřebovaly a sehnaly, protože chtěly. Od listopadu, kdy se kvalifikovaly, dokázaly pro splnění svého snu obstarat 150 tisíc dolarů.

Z atletek bobistkami

Jako by někdo jen vzal kopírák a legendární film, v angličtině „Cool Running“, jenom okopíroval. Tahle kopie ale rozhodně nenudí, už jen proto, že se jedná o tři sexy černošky, které jsou nonstop tak dobře naladěné, že by byla opravdu velká škoda jim to nepřát. Všechny tři holky před tím dělaly atletiku, jak se ostatně v Africe sluší a patří s tím, že Seun Adigun se i zúčastnila letní olympiády v Londýně v roce 2012, kde soutěžila v běhu na sto metrů.

Takže přejeme kokoskám hodně štěstí na bednu, hlavně ať nezmrznou!

Text: Simona Hynková, ig: simona_redlipska